Jednoho dne pozdního léta jsem si já a moje kamarádka Maruška udělaly výlet k rybníku. Když jsme konečně našly klidné místečko, běžely jsme spokojeně k vodě. Najednou se před námi objevil starý muž a ptal se nás, co my uličnice tady děláme. My jsme neodpověděly a doufaly jsme, že on brzy zase odejde. Pozorovaly jsme ho, jak svou holí, kterou používal k chůzi, něco píše do písku a potom zmizel. Maruška se šla zvědavě podívat na to místo, kde on předtím stál. Tam jsme na zemi četly: "1918, Rudolf zavražděn!" Začaly jsme mít strach, a tak jsme jely zase domů. Když jsme doma potom všechno vyprávěly tatínkovi, on sáhl po jedné knížce v jeho regálu a začal listovat. Potom nám prstem ukázal na jedno místo, kde stálo, že nějaký Rudolf Najbrt v rove 1918 záhadně zmizel a zanechal za sebou osmičlennou rodinu. Zděšeně jsem sáhla po knížce a pozorněji jsem si ji přečetla. Stálo tam, že v naší oblasti se stalo více kriminálních případů, které nebyly nikdy objasněny…