Jednou jsem se se svým přítelem Petrem procházela na břehu zamrzlé řeky. Byla hrozná zima a Petr mě držel střídavě za levou a pravou ruku, aby mi je trochu zahřál. Během procházky jsme se líbali, ale brzo nás zchladil strach. Kousek před námi přecházel přes cestičku asi čtyřicetiletý muž v černé čepici a modré zimní bundě a táhl s sebou velký pytel. Měl divně zjizvený obličej a prázdné oči. Na jeho pytli byl větší rudé skvrny, které vypadaly jako krev. Co tam s tím pytlem jenom dělal? Pak jsme uviděli i rudé kapky na sněhu. Byla to krev? Ten muž zmizel i s pytlem v lese. Pak začalo sněžit a sníh zakryl i ty rudé kapky na cestě. Držela jsem se Petra jako klíště a chtěla co nejrychleji domů. Když jsme odtamtud pospíchali, zaslechli jsme zvuk jakoby někdo prolomil led a něco těžkého spadlo do vody. To byl určitě ten pytel!