Byla jsem na táboře a jako každý rok byla stezka odvahy. S kamarádkami jsme se objaly a s některýma klukama jsme si dali pusu "pro štěstí". Klepala jsem se jako štěně. Cestou jsem potkala 3 vedoucí a jednoho instruktora. Najednou mě cosi chytlo a táhlo za nohu. Vyvlékla jsem se. Když jsem se otočila, ta osoba byla v černém, takže jsem nespatřila její tvář. Zapištěla jsem a utíkala. Chvíli běžela za mnou! Na konci lesa jsem hned běžela za kamarádkou a zeptala se jí, kolik potkala vedoucích. Ona, že prý čtyři. "Ale, kdo teda byl ten pátý?" Myslela jsem, že to byl jeden z žertů Lukáše, ale druhý den jsem se dozvěděla, že v našem okolí se pohyboval včera večer uprchlý vězeň.