
"Smým dvojčetem Adélou jsme byly odmala skvělá dvojka. Přestože jsme povahově každá jiná, máme odlišné zájmy i přátele, vždycky jsme si skvěle rozuměly. S jakýmkoli problémem jsme mohly přijít jedna za druhou. Nikdy by mě nenapadlo, že náš vztah dokáže něco narušit, a už vůbec ne, že mezi nás postaví zeď náš společný sen," říká šestnáctiletá Tereza.
Společný sen
"V devítce jsme se jako všichni spolužáci měly rozhodnout,
na kterou střední školu se budeme hlásit. Nebylo to vůbec těžké, protože v tomhle jsme měly jasno už dlouho. Obě jsme se toužily dostat na sportovní gymnázium v Jablonci. Nadchlo nás, že budeme moct studovat, věnovat se sportu a přitom i po základce zůstat spolu v jedné třídě." Ani jedna ze sester nechtěla přípravu na přijímačky podcenit, a tak se společně dlouho dopředu učily. Vzájemně se podporovaly a uklidňovaly. Těšily se a plánovaly, co všechno podniknou, až budou společně na stejné střední škole. Jenže pak přišel osudný den D.
na kterou střední školu se budeme hlásit. Nebylo to vůbec těžké, protože v tomhle jsme měly jasno už dlouho. Obě jsme se toužily dostat na sportovní gymnázium v Jablonci. Nadchlo nás, že budeme moct studovat, věnovat se sportu a přitom i po základce zůstat spolu v jedné třídě." Ani jedna ze sester nechtěla přípravu na přijímačky podcenit, a tak se společně dlouho dopředu učily. Vzájemně se podporovaly a uklidňovaly. Těšily se a plánovaly, co všechno podniknou, až budou společně na stejné střední škole. Jenže pak přišel osudný den D.
Každá za sebe
"Večer před přijímacími zkouškami jsme byly obě dost nervózní. Každá jsme stres zaháněla po svém. Adéla si šla lehnout už v osm večer, ale já fakt netoužila převalovat se několik hodin v posteli, takže jsem si v obýváku pustila film. Skvěle jsem se odreagovala a ráno vstala úplně klidná. Bohužel, Adélka byla hodně nervózní a stresovala se, jestli se na školu dostane. Cestou na přijímačky několikrát zopakovala, jak moc si přeje, abychom se dostaly na stejnou školu do jedné třídy. Přemýšlela jsem nad hloupostmi a jen jí na to přikývla. Neuvědomila jsem si, že ségra právě teď potřebuje moji podporu. Adéla je sice silná osobnost, ale musí vědět a cítit, že za ní někdo stojí a věří jí.
Ten den jsem se ale příliš zaobírala sebou a na nikoho jiného nemyslela. Navíc jsem věděla, že ségra se na přijímačky učila víc než já a že s jejím zodpovědným přístupem a logickým myšlením není pochyb, že by se na školu nedostala. Přestala jsem její obavy vnímat a snažila se sama sebe rozptýlit, abych nebyla nervózní. Ve škole nás rozdělili do dvou tříd, takže jsme přijímací test psaly každá jinde..." Když se po přijímačkách obě sestry sešly na chodbě, Tereza byla v klidu. Přišlo jí, že přijímačky nebyly tak těžké, aby je nezvládla. Introvertnější Adéla se ale ještě víc stáhla do sebe. Nervozita z ní neopadla ani doma. Celý den se strachovala, jak to celé dopadne. Výsledky přijímaček se na internetu naštěstí objevily už večer.
Ten den jsem se ale příliš zaobírala sebou a na nikoho jiného nemyslela. Navíc jsem věděla, že ségra se na přijímačky učila víc než já a že s jejím zodpovědným přístupem a logickým myšlením není pochyb, že by se na školu nedostala. Přestala jsem její obavy vnímat a snažila se sama sebe rozptýlit, abych nebyla nervózní. Ve škole nás rozdělili do dvou tříd, takže jsme přijímací test psaly každá jinde..." Když se po přijímačkách obě sestry sešly na chodbě, Tereza byla v klidu. Přišlo jí, že přijímačky nebyly tak těžké, aby je nezvládla. Introvertnější Adéla se ale ještě víc stáhla do sebe. Nervozita z ní neopadla ani doma. Celý den se strachovala, jak to celé dopadne. Výsledky přijímaček se na internetu naštěstí objevily už večer.
Nemohla mě ani vidět
"Jakmile jsem klikla na odkaz s výsledky, s potěšením jsem zaznamenala, že jsem se umístila na předních místech. Super! Když jsem ale hledala Áďu, spokojený úsměv mi ztuhnul na rtech. Její jméno bylo až úplně dole mezi lidmi, kteří u přijímaček neuspěli a nebyli přijati. S obavou jsem se otočila na ségru, která mi nakukovala přes rameno. Když to zjistila, zhroutila se. Nevěděla jsem, jak honem zareagovat, tak jsem ji jenom krátce objala. "Všechno bude fajn, neboj," řekla jsem jí a nechala roli utěšitelky radši mámě, která se s ní chtěla poradit, kam se tedy bude hlásit na druhou školu. Druhý den ráno jsem si všimla, že má Adéla opuchlé oči. Koukla se na mě a nahrnuly se jí do očí slzy. Radši jsem na ni nemluvila a rychle jí zmizela z dohledu.
Celý den jsme se neviděly. Až k večeru za mnou přišla. Snažila jsem se ji povzbudit a vymluvit jí její názor, že je hloupá. Bylo mi jasné, že u přijímaček neuspěla jen proto, že je nervák a příliš se stresovala. Bylo mi hrozně, když jsem viděla, jak při pohledu na mě brečí. Doufala jsem, že pro ni bude snazší, když se jí budu na čas vyhýbat, než se trochu sebere. Jenže to byla velká chyba!"
Celý den jsme se neviděly. Až k večeru za mnou přišla. Snažila jsem se ji povzbudit a vymluvit jí její názor, že je hloupá. Bylo mi jasné, že u přijímaček neuspěla jen proto, že je nervák a příliš se stresovala. Bylo mi hrozně, když jsem viděla, jak při pohledu na mě brečí. Doufala jsem, že pro ni bude snazší, když se jí budu na čas vyhýbat, než se trochu sebere. Jenže to byla velká chyba!"
Výčitky
"Po pár dnech za mnou přišla. Byla naštvaná a smutná. Vyčetla mi, že se kvůli nepřijetí na gympl cítí méněcenná a já ji v tom ještě utvrzuji tím, že si jí nevšímám! Netušila jsem, že to takhle vnímá. Chtěla jsem nám oběma situaci ulehčit... Nakonec to vypadalo, že bude všechno v pohodě. Druhý den začala na tohle téma sama mluvit. Zaujatě plánovala, že až se dostane na jinou školu, přestoupí po nějaké době na sportovní gympl za mnou. O téhle možnosti ale uvažuje spousta lidí, kteří v přijímačkách neuspěli, a tak jsem se jí snažila jemně naznačit, že kapacita tříd na gymplu není neomezená a ať s tím raději na sto procent nepočítá. Vypadalo to, že moji námitku ani nechce slyšet. ,Sedneš si se mnou do lavice, až přestoupím?' zeptala se mě. Odpověděla jsem jí, že to zřejmě nepůjde. ,Ty myslíš, že mě v pololetí nenechají přestoupit za tebou?' podívala se na mě s údivem.
Při její naivní poznámce jsem vybuchla a ironicky jí odpověděla: ,Jasně že nechají. Před tebou bylo ještě dalších pár lidí s lepšími výsledky, které nepřijali, ale vezmou samozřejmě přednostně tebe!' Jen co jsem to dořekla, Áďa se otočila a beze slova odešla. Nechtěla jsem, aby si zbytečně plánovala něco, co se jí nejspíš nemůže splnit. Pravda, mohla jsem jí to říct o dost taktněji. Na prudké výbuchy mé povahy je ale celá rodina docela zvyklá, tak jsem doufala, že to Adéla přejde a jako vždycky pochopí. Bohužel, nepochopila..."
Při její naivní poznámce jsem vybuchla a ironicky jí odpověděla: ,Jasně že nechají. Před tebou bylo ještě dalších pár lidí s lepšími výsledky, které nepřijali, ale vezmou samozřejmě přednostně tebe!' Jen co jsem to dořekla, Áďa se otočila a beze slova odešla. Nechtěla jsem, aby si zbytečně plánovala něco, co se jí nejspíš nemůže splnit. Pravda, mohla jsem jí to říct o dost taktněji. Na prudké výbuchy mé povahy je ale celá rodina docela zvyklá, tak jsem doufala, že to Adéla přejde a jako vždycky pochopí. Bohužel, nepochopila..."
Hledáme k sobě cestu
Maminka Tereze poradila, ať se nesnaží přimět sestru vidět to, co vidí ona. Měla prý odkývat vše, co chtěla Adéla slyšet. Pro její dobro, dokud se nevzpamatuje. Rodiče Adélu podrželi, pomáhali jí shánět náhradní školy, zatímco Terka se držela v pozadí. "Kdyby je neměla, zřejmě by se z toho nevzpamatovala doteď. Poskytli jí oporu, kterou jsem v sobě nedokázala najít. Nakonec Adélu vzali rovnou na dvě náhradní gymnázia.
Od září by chtěla dojíždět do jiného města a v pololetí přejít ke mně na školu. Celá tahle situace s přijímacími zkouškami mezi nás však postavila zeď, kterou nejde zcela zbourat. Vztah mezi námi se poškodil a není snadné k sobě znovu najít cestu. Chvílemi to vypadá, že se všechno vrací do starých kolejí, ale někdy mi Adéla pouze odsekává a já vím, že si v hlavě pořád přehrává to, že jsem se dostala na školu, kam chtěla i ona. Mně se sen splnil, zatímco ona bude nucena dojíždět a doufat, že se jí podaří přestoupit.
Je mi líto, že nás - nerozlučná dvojčata - střední škola tak rozdělila, a to jsme na ni ještě ani nenastoupily. Přesto věřím, že
se podaří náš vztah zachránit a zase se společně smát."
Od září by chtěla dojíždět do jiného města a v pololetí přejít ke mně na školu. Celá tahle situace s přijímacími zkouškami mezi nás však postavila zeď, kterou nejde zcela zbourat. Vztah mezi námi se poškodil a není snadné k sobě znovu najít cestu. Chvílemi to vypadá, že se všechno vrací do starých kolejí, ale někdy mi Adéla pouze odsekává a já vím, že si v hlavě pořád přehrává to, že jsem se dostala na školu, kam chtěla i ona. Mně se sen splnil, zatímco ona bude nucena dojíždět a doufat, že se jí podaří přestoupit.
Je mi líto, že nás - nerozlučná dvojčata - střední škola tak rozdělila, a to jsme na ni ještě ani nenastoupily. Přesto věřím, že
se podaří náš vztah zachránit a zase se společně smát."
Tereza o své sestře:
"Adélka není moc komunikativní a temperamentní jako já. Ale hodně ji obdivuju za to, že když se pro něco rozhodne, stojí si za tím a brání svůj názor nebo sen zuby nehty. Když někdo ubližuje jejím přátelům, bez váhání se za ně postaví a nezajímá ji, jaké to bude mít následky. A zatímco já jsem spíš lehkomyslná, ona je až neuvěřitelně zodpovědná."
Sestra tyranka
"Každý, kdo má sourozence, si aspoň občas říká, že by chtěl být jedináčkem. U mě je to dlouhodobé přání. Ségra je jen o rok a půl starší, ale vůbec si nerozumíme. Už když jsem se narodila, žárlila na mě - vadilo jí, že se najednou svět netočil jen kolem ní. Odmala na mě sváděla všechny své průšvihy a rodiče, protože je starší, věřili samozřejmě jí. Jak jsme rostly, byla situace horší a horší. Ségra mě mlátila za každou blbost, třeba za to, že jsem měla ve škole lepší známky. Jednou mě dokonce shodila dolů z palandy. Vyrazila jsem si dech - naštěstí byl doma táta a zase mi ho nahodil. Poté už jsem si nechtěla nechat všechno líbit. Jakmile mezi námi došlo ke konfliktu, porvaly jsme se. Trhaly si vzájemně vlasy, škrábaly se až do krve, kousaly se... Po čase jsme se přestěhovaly na vesnici, kde si ségra našla kámošku Danu. Jenže po nějaké době se Dana spřátelila i se mnou a to byla pro ségru záminka k dalším bitkám. Naštěstí Dana stála při mně a dodnes jsme nejlepší kamarádky. Ona jediná mi pomáhá překonat stres ze sestry." - Erika, 17